Klouby, svaly, šlachy
Klouby a pohyb synoviální tekutiny
Kloub je spojení a zároveň ohebné místo vzájemně se stýkajících dvou nebo více kostí. Slouží k pohybu určité části těla. Kloub se skládá z dvou styčných ploch kostí krytých chrupavkou. Jedna plocha se nazývá kloubní hlavice a druhá kloubní jamka.
Každý kloub je jiný: kolenní kloub je největší, nejkomplexnější a zároveň nejvíce zatěžovaný. Nejpohyblivějším kloubem v našem těle je ramenní kloub.
Součástí velkých kloubů bývá i
- meniskus (kolenní, resp. ramenní kloub), což jsou měkčí okraje kloubních jamek: (slouží lepší artikulaci kloubu a jemnému dopružení při rotacích a torzích kloubu.)
- kloubní pouzdro, které kloub obepíná, je zesíleno vazy, z vnitřní strany ho vystýlá synoviální membrána produkující synoviální tekutinu (kloubní maz), která zmírňuje tření, vyživuje kloubní chrupavky a zajišťuje pevné přilnutí kloubních ploch k sobě.
Pohyb synoviální tekutiny
Synoviální tekutina je důležitou součástí každého synoviálního kloubu, v němž vyplňuje jeho kloubní dutinu. Synoviální tekutina plní funkci "kloubního maziva", které se podílí na hladkém pohybu kloubu. Zároveň působí i jako tlumič nárazů, protože rozkládá tlak působící na kloubní plochy.
Synoviální buňky jsou buňky vystýlající kloubní dutiny (vyjma styčných ploch kloubu), kde společně tvoří synoviální membránu (synovium).
Synoviální membrána je v přímém kontaktu s vnějším a vnitřním prostředím kloubní dutiny. Na vnější (subintimální) straně sousedí s kloubním pouzdrem. Vnitřní (intimální) výstelka membrány je v kontaktu s prostředím kloubní dutiny, kterou vyplňuje synoviální tekutina.
Funkce kloubu - problémy - řešení
Klouby napomáhají pohybu končetin, lokomoci člověka, sebeobsluze apod. Pokud jsou klouby používány patřičně, jejich činnost je celoživotní.
Při přetěžování kloubů, chronicky zkrácených svalech či nefyziologickém používání kloubů, dále vlivem špatného vyživení kloubu či kloubním onemocněním, chrupavčitý povrch kloubu degeneruje. Spolu s tím tuhnou okolní vazy a šlachy svalů, kloub ztrácí své rozsahy, pružnost "joint-play" a bolest začíná i v okolních tkáních (např. v tíhových váčcích a svalech). To vede ke snížené pohyblivosti člověka, čímž se kloubní omezení dále zacykluje.
V časných stádiích kloubní bolesti a u raných artróz je metodou volby manuální fyzioterapie - konkr. měkké techniky, jemná kloubní mobilizace a individuální cvičení. Napomáhá i balneoléčba, plavání, lehká svižná chůze, hluboká ventilace aj.
Řešení nabízí Čchi-Kung
Čchi-kung je systém technik, které blahodárně působí na naše svaly, šlachy, klouby, dech a mysl. Přitom harmonizuje energii nazývanou Čchi a uvolňujeme energetické dráhy - meridiány, kterými poté Čchi volně proudí, jak by měla. A právě kolem každého kloubu protéká Čchi v 6 meridiánech (3 Jangové a 3 Jinové). A Čchi příznivě ovlivňuje stav kloubu - pohyb synoviální tekutiny.
Čchi-Kung pozitivně ovlivňuje Fyziologickou kloubní vůli - Kloubní hrou, "joint-play".
Pohyb, který neodpovídá pohybu vyvolanému vlastními svaly kloubu, lze jej vyvolat pouze vnější silou. Má význam pro uchování elasticity a výživu chrupavek, menisků, kloubních pouzder, tíhových váčků, šlach, svalů aj
Velký bederní sval "Sval duše"
"Sval duše" se v těle nachází v oblasti pánve. Obemyká dolní dantian - hlavní energetické centrum těla.
- Velký bederní sval (the psoas muscle) je nejhlubším svalem lidského těla, ovlivňujícím naší strukturní rovnováhu, svalovou integraci, ohebnost, sílu, rozsah pohybů, pohyblivost kloubů a funkci orgánů.
- V taoistické tradici nazývají velký bederní sval trůnem, nebo také svalem duše, protože obemyká dolní dantian - hlavní energetické centrum těla.
- Ohebný a silný bederní sval nás uzemňuje a umožňuje tenkým energiím protékat přes kosti, svaly a klouby.
- Deprese v oblasti velkého bederního svalu vede k depresi v oblasti střevního traktu. A pokud je v depresi horní část tlustého střeva, začínají se cítit špatně játra.
- Mléčná kyselina není utilizována, zvyšuje se množství odpadních produktů, prudce stoupá množství kolagenu, snižuje se tvorba elastinu a pomalu, ale jistě, dochází k útisku meziobratlových kloubů a plotének.
Bedrokyčlostehenní sval
Bedrokyčelní sval (latinsky musculus iliopsoas) je složen z velkého svalu bederního (m. psoas) a svalu kyčelního (m. iliacus). Začíná na vnitřní straně horních bederních obratlů páteře, kde se stýká s úpony bránice. Dále probíhá zadní stranou břišní dutiny a pánevní lopatou, kde se spojuje s m. iliacus v jednu funkční jednotku (m. iliopsoas). Tře se o hranu stydké kosti (lacuna musculorum) a upíná se na malý (vnitřní) trochanter kosti stehenní.
Je tak startér flexe v kyčli a počáteční fáze kroku. Střídavé kontrakce iliopsoasu při chůzi napomáhají i motilitě střev, tedy trávení a peristaltice. Antagonisty bedrokyčelního svalu jsou svaly gluteální (hýžďové).
Má velkou tendenci ke zkrácení, měl by se tedy cvičením protahovat. Zkrácen působí ztuhlost a hyperlordózu bederní páteře, snížení meziobratlových plotének, ochabnutí hýžďových svalů, omezení rozsahů kyčle (předstupeň koxartrózy), problémy trávení aj.
Jeho hlavní funkcí je zajištění napřímeného držení páteře a pánve, plus má na starosti vykročení. Pokud je tento sval postižen, nelze bez potíží chodit – chybí právě ona úvodní fáze vykročení.