Výklad teorie tchaj-ti čchűan od Wang Cung-jűe ze Šan-jou

Tchaj-ťi se rodí z wu-ťi a je matkou jin a jang.

Výklad: Bez pohybu je wu-ťi, počátek pohybu je již Tchaj-ťi. Z wu-ťi vzniká Tchaj-ťi, Tchaj-ťi se dělí na jin a jang. Proměnami jin a jang vzniká veškerenstvo.

Pohybem se dělí a klidem spájí.

Výklad: jakmile se při cvičení Tchaj-ťi mysl jen pohne, hned se to přenáší do celého těla. Tchaj-ťi rodí dva principy jin a jang, čtyři podoby, osm trigramů a devět paláců, tedy odstředivé pružení, tahání, strkání, potlak, stržení, roztržení, loket, opření a setrvání středu. Klid způsobí návrat k počátku a opětovný nástup wu-ťi. Mysl a duch se sjednocují, celé tělo je vyprázdněné, byl-li by jen náznak dotyku, lze jej ihned vnímat.

Není přesahu a nedosažení, v následování je ohýbání, ve vystižení je natažení.

Výklad: ať již sami cvičíme nebo stojíme před soupeřem, musíme se vyhnout ztrátě rovnováhy a těžiště, tedy přesahu nebo nedosažení v každém pohybu. Pokud soupeř výpadem útočí, následuji síly jeho pohybu ohýbáním, měním jeho směr a rozpouštím jeho výpad, tedy ohýbám. Pokud soupeř ve výpadu neuspěl a chce se stáhnout, využiji okamžiku jeho stažení se nazpátek a natahuji, tedy jdu tělem a rukama do natažení a vydávám sílu. Přesah tu způsobí chybu zvanou přetlačování (ting). Nedosažení je chybou zvanou ztrácení (tiu). Neschopnost následování a ohýbaní nazýváme kladením odporu (kchang). Neschopnost natažení nazýváme splasknutím (pien). Proto se při cvičení Tchaj-ťi zdůrazňuje odstraňování čtyř principiálních chyb: ztrácení (tiu), přetlačování (ting), odporování (kchang), splasknutí (pien), kterému se zvláště u žáků Jang Čcheng-fu též říká vzdalování se (li).

Když je protějšek tvrdý, budu měkký - tomu se říká jít (cou). Když budu po svém směru a soupeř proti svému, nazýváme to lepením (čan).

Výklad: pokud soupeřův tlak bude tvrdý a přímý, postavím se mu měkkýma rukama jako kožený balón. Těsně se přimknu k jeho síle tak, abych ji mohl opustit, ale též s ní pokračovat. Pro soupeře bude těžké mě setřást. Pokud užije velké síly, následují přilepením svých rukou na jeho zápěstí a přenáším váhu dozadu. Ruce se přitom dotknou jeho a neopustí je. Stahování se k mému trupu a otočení se o půl kruhu se nazývá jít (cou). Jít znamená měnit a rozpuštět (chua) jeho směr a sílu. Pak natáhnu ruce na soupeřovu levou stranu, která je pro něj zpravidla méně příznívá, a tak jdu po svém směru (šun), ale on proti jeho směru (pej). Lepení (čan) tedy neumožní soupeři jej pohybem odstranit. Tento znak má dvě čtení s velmi blízkým významem: čan - lepení a nien - lepení, slepení. Většinou se v Tchaj-ťi čchűan užívá lepení - čan.

Rychlý pohyb vyvolá rychlou odpověd, pomalý způsobí pomalé následování (suej).

Výklad: Pokud je soupeřův pohyb pomalý, je princip následování pohybu, změny směru a rozpuštění jeho síly poměrně jasný. Avšak pokud jde o reakci na rychlý atak, není již vše tak snadné. Klíčovou zásadou je nebýt ani opožděn ani napřed, ale přesně vystihnout okamžik výpadu. V praxi Tchaj-ťi se tomu říká ťie-ťin, síla náhlého úderu, podobenstvím pro ni je ve vojenské taktice nečekaný přepad ze zálohy. Proto nelze ani dříve ani později. V okamžiku, kdy soupeřovy ruce již vyrazily proti mně, ale ještě nedokončily pohyb, ještě nedosáhy natažení, vpadnu do něj svýma. Jediný výdej síly jej odhodí, říká se tomu též metoda bolestného úderu proti výpadu. Takto lze rychle odpovědět na rychlý pohyb, ovšem nácvik a provádění tohoto principu musí být vždy opravdové.

Přestože změn je bezpočet, princip je pouze jeden.

Výklad: ať již je to volný boj nebo nácvik tlačení přes ruce, ať již je výše postoje nebo jeho zatížení, velikost opisovaných kruhů a užitých technik jakákoliv, všude platí jednotný princip Tchaj-ťi: neztrácení (pu-tiu) a nepřetlačování (pu-ting) a nezastavování kruhového pohybu.

Cvik a důkladná znalost postupně vede k prohlédnutí podstaty síly (tung-ťin), pochopení síly (tung-ťin) pak přerůstá v duchovní jasnozřivost. A bez takového dlouhodobého cvičení síly, nelze dojíti náhlého prozření.

Výklad: při cvičení Tchaj-ťi čchűan je nutné se nejprve naučit přesnému držení těla a přesným postojům. Ty je pak třeba opakovaným cvičením dokonale poznat, dokonale ovládnout celou svou bytostí, teprve pak lze pochopit vedení a výdej síly. A proto hloubat nad mistrovskými technikami a aplikacemi bez mnohdy únavného a rutinního procvičování technik nemá smysl. Jako vše i umění Tchaj-ťi se staví od té nejnižší řady cihel.

V prázdném uvolnění povedeme sílu do vrcholu hlavy, čchi se spouští do dolního rumělkového pole (tan-tchien).

Výklad: vrchol hlavy nazývají taoisté "Palác hlíněné koule" (ni-wan kung), lidověji se mu říkalo "Nebeská brána" (tchien-men). Tělo je volné, ale vrchol hlavy bude vzpřímený a vyvážený, duch bude též pozvednut. Ovšem čchi nebude stoupat do hlavy. Takovým dlouhodobým cvičením lze dosáhnout jasu očí a zbavit se bolestí hlavy. Mysl soustředuje čchi do tan-tchien v podbříšku, na šíři dlaně pod pupkem, který je hlavním centrem čchi, odtud pak čchi teče do celého těla.

Ne nakloněn, ne nakřivo, tu skrytě a tu otevřeně.

Výklad: nebýt nakloněn znamená setrvat ve středu, neboť každý náklon vede ke ztrátě těžiště a toho pak snadno využije náš soupeř. Držení těla je rovné a vyvážené, jakékoliv zkřivení má špatný vliv na celý pohyb. Skrytost je v mém stažení se po výpadu soupeře, v okamžiku, kdy jeho úder skončil a on se stahuje, otevřeně udeřím. Je to jako když vstupujete na říční člun, nejprve trochu poklesnout dolů a snížit těžiště, to je skrytost, pak vystihnout zhoupnutí a vkročit do člunu, to je otevřenost.

Tíha vlevo vede k prázdnotě vlevo, tíha vpravo vede k úpravě vpravo.

Výklad: zatížení brání pohybu a pohyb celého těla je to, co ve střetu se soupeřem potřebujeme. Pokud soupeř udeří na jednu stranu, stáhnu ji dovnitř a odlehčím, tak nenajde místa k zásahu. Smyslem je osvojená schopnost čile a přirozeně přenášet vlastní váhu.

Směřuje-li nahoru, povedu jej zcela nahoru, když dolů, povedu jej zcela dolů.

Výklad: útok směřující nahoru vedu ještě více nahoru, jsem-li tlačen dolů, ještě se snížím a soupeř tak snadno ztratí těžiště. Pokud sám povedu útok nahoru, má mysl hodí soupeře až na strop místnosti, povedu -li směr dolů, zatlačím jej do země. Vyprávěl se příběh o mistru Jang Pan-chou, který jednou cestou hledal stinné místo poblíž vesnické sýpky, aby si odpočinul, když v tom jej jeden vesničan oslovil, zeptal se jej kdo a odkud je a pak na jeho hrdlo náhle udeřil třemi nataženými prsty. Mistr Jang Pan-chou jej se slovy: "příteli nastup si", jediným úderem vyhodil na dva nebo dva a půl metru vysoký stoh. Vesničané se jej ptali, jak jej mohl vyhodit tak vysoko a on na to: "směřuje-li nahoru, povedu jej zcela nahoru". Jindy se zase na něj obrátil jeho mnohaletý žák, Luo Wan-c', že by si rád vyzkoušel jeho opravdové umění. Mistr se jej zeptal, zda-li chce být vyhozen do tvaru tradičního zlatého platidla jűan-pao, se dvěmi zvednutými konci. Luo Wan-c' se smál a řekl: "proč ne". Oba se střetli a za chvíli mistr udělal, jak řekl. Luo vyletěl rukama a nohama k nebi, kyčlemi k zemi a pak se z toho léčil několik měsíců. Často potom říkával: Směřuje-li dolů, povedu jej zcela dolů - to je strašná technika!

Při postupu je nezbytná jeho dalekosáhlost, při ústupu jeho rychlost.

Výklad: pokud na soupeře útočíme s příkrokem, každým krokem jej dostihujeme a on se nemůže vyprostit. Tady platí čím více postupovat, tím být delší. Bez příkroku na něj nedosáhnu, ruce budou krátké. Pokud soupeři ustupuji, buď odlehčím, vyprázdním tělo, abych rozmělnil jeho sílu, nebo ustoupím o krok, abych se mu vyhnul. Odpověď upravuji podle situace, a proto je při ústupu nezbytná jeho rychlost.

Ani peříčko tu nelze přidat, ani muška nesmí dosednout.

Výklad: dlouhodobé cvičení zostří vnímání, a tak je cítit i nejjemnější tlak či váha. Ani ten se nemůže nechat bez povšimnutí, ale musí se nechat sklouznout jako kapka deště po glazurované střešní tašce. Tak kluzká, že je nemožné se o ni opřít. O mistru Jang Pan-chou se vyprávělo, že za léta během odpočinku ve stínu stromu cvičíval zvláštní techniku. Když na něj padal lístek, dokázal jej bez znatelného pohybu těla po sobě nechat sklouznout. Podobné umění předváděl s hrstkou prosných zrnek, které výdechem výdechem vystřelil z pupku až na strop.

Soupeř mi tak nerozumí, já sám však rozumím jemu. Proto ať se zaměřím kamkoliv, nemám soupeře, a tak vše počíná odtud a završuje se.

Výklad: být nečitelný pro soupeře a přitom dokázat vnímat směr a sílu jeho útoku, rozumět sobě a rozumět soupeři, to je záruka vítězství v každém střetu. Znát sebe a znát druhého to je kořen neporazitelnosti.

Technik boje je velmi mnoho a přestože jsou různé, mají společné jedno - silný poráží slabého a pomalý podléhá rychlému. Kdo má sílu, bije toho bez síly a kdo je pomalý, nestačí na rychlého. Jsou to přirozené schopnosti, není se jim třeba učit a máme je.

Výklad: charakteristické pro většinu zápasů je rozhodující vliv míry vrozených vlastností vítěze, rychlost a síla. Jsou vrozené a vyplývají ze životního stylu, není se jim třeba příliš učit a máme je. Tchaj-ťi čchűan však k vítězství větší sílu ani rychlost nepotřebuje, v tom je ten principiální rozdíl.

Všimněme si ale umění "čtyřmi liangy odhodit tisíc ťinů". V tomto případě je jasné, že to není hrubá síla, která vítězí.

Výklad: princip pojmenovaný v Tchaj-ťi čchűan: navést k útoku a nechat padnout do prázdna, čtyřmi liangy odhodit tisíc ťinů, vystihuje v čem spočívá kouzlo Tchaj-ťi čchűan. Na západě Pekingu kdysi žil boháč jménem Čang. Měl rád bojová umění a chodilo k němu přes třicet učitelů bojových umění. Jednou slyšel o Jang Lu-čchanovi, a tak jej přes přítele též pozval. Čang uviděl mistra Janga, malý a hubený, prostého oděvu, nenápadného výrazu a začal jej podceňovat. Pohostil jej jen velmi skromně. Mistr Jang upíjel a bylo mu to zřejmé, nicméně se nedíval nalevo ani napravo. Pak čang řekl: "často jsem od mistrů bojových umění slýchal o vás, ale nevím, je Tchaj-ťi čchűan vůbec způsobilé k boji?" Mistr Jang na to: "Jsou tři druhy lidí, se kterými Tchaj-ťi čchűan nemůže bojovat." "Jaké tři druhy?" ptal se Čang. "Odlití z bronzu, ukovaní ze železa a vytesaní ze dřeva", odvětil Jang, "na všechny ostatní platí". Čang přivolal nejlepšího z učitelů bojových umění, mistra lioua, který uzvedl 500 liber (250kg) a zeptal se, mohou-li to zkusit. Jang souhlasil, a tak začali. liou bleskově vyrazil a švihy jeho paží rozezněly dvorec. Zaútočil, ale mistr Jang jej pravou rukou navedl do prázdna a levou jej lehce postrčil. liu odletěl tři sáhy (10 metrů) daleko. Čang se udiveně usmíval a poručil kuchyni připravit pro učitele Janga to nejlepší, co měl. Protože liou, přestože silný jako buvol, byl bez námahy odhozen tak daleko.

Podívejme se, jak kmet odolává přesile, kdepak by mohl být ještě rychlý. Stojí jako věž, v pohybu je jako kolo vozu.

Výklad: sedmdesáti, osmdesátiletý muž už nemá rychlost mládí. Ovšem pokud cvičil Tchaj-ťi čchűan, má kořeny kung-fu v sobě. Kosti a šlachy jsou silné, čchi a krev je mocná. Člověk zestárne, ale jeho duch ne. Vypráví se, jak se mistr Jang Ťien-chou měřil s osmi soupeři, obklopili jej, ale on je odhodil na dva či tři metry daleko a to už se mu blížila osmdesátka. Také se ve staré Číně říkalo: "člověk stárne, ale kůň nestárne, když kůň stárne, nůž nestárne..." Tak to je. Postoj mistra je vyvážený a rovný, rozložený pevně do všech stran. Když se pohne, cirkuluje jeho čchi a pohne se celé jeho tělo a točí se hbitě bez zástav.

Zatížení na stranu vede k následování, dvojí zatížení vede k zastavení. Pokaždé, když je vidět mnohaleté cvičení, ale přesto mu nelze vést sílu a všichni jej porážejí, je to tím, že nprohlédl chybu dvojího zatížení.

Výklad: když potlačíme na kolo na jedné straně, roztočí se ve směru tlaku. Když však potlačíme na obou stranách stejně, ani se nepohne a tady hovoříme o dvojím zatížení. Je to chyba pramenící z úsilí, které je těžkopádné a vede k zablokování. V případě jediného cvičence je bariérou jeho pohybu, neboť cvičí se "hněvivým výrazem a zaťatými zuby", v případě dvojice je to přetlačování obou stran, které rozhodne jen větší fyzická síla a váha jednoho z nich. Z tohoto pohledu se též mezi cvičenci tradoval výraz: "dvojí odlehčení", tedy odlehčené cvičení bez jakékoliv síly, které bez pevných a vyvážených postojů, přenášení váhy se střídáním plnosti a prázdnoty a odstředivého pružení (pcheng), nepřinese člověku ani po letech příliš ovoce.

Chceme-li se vyhnout této chybě, musíme porozumět teorii prvků jin a jang.

Výklad: chyba dvojího zatížení či dvojího odlehčení je potlačením principu jin a jang či prázdnoty a plnosti.

Lepit znamená jít a jít znamená lepit. Jang neopouští jin a jin neopouští jang, oba se navzájem završují, teprve tak jde o porozumění síle.

Výklad: lepením spojit a chůzí rozmělňovat, rozumět síle soupeře. Bylo již probráno výše.

Čím víc budeme po jeho dosažení cvičit, tím bude technika dokonalejší. Tichým zkoumáním a probíráním tohoto systému lze postupně vždy dosáhnout našeho myšleného cíle.

Výklad: dlouhodobé cvičení vede ke zralosti, čím více se pak cvičí, tím je cvičení dokonalejší. Zralost cvičení způsobuje, že dosáhne-li cíle mysl, dosáhne jej i pohyb těla. Mysl a tělo se tedy sjednotí. Tak lze postupně vždy dosáhnout našeho myšleného cíle.

Podstatné je zapomenout na sebe a následovat pohybů soupeře, mnoho chyb vzniká tím, že se odkládá blízké a usiluje o vzdálené.

Výklad: cvičíme-li se soupeřem, musíme následovat jeho pohybů, nehýbat se jen tak sám od sebe. Mistr Jang Čcheng-fu často říkával: "vycházet ze sebe vede k blokování, vycházet ze druhého vede k čilosti. Moci následovat druhého také přináší kouzelnou schopnost navést druhého do prázdna." Pokud nejsme ve cvičení ještě příliš zběhlí, vůbec nemůžeme spoléhat na jednotu naší mysli a těla. A pak čím více se snažíme cosi iniciovat, tím více se vzdalujeme a paradoxně, čím více se poddáme druhému a následujeme jej, tím jsme blíže vítězství. Blízkým je vycházení ze soupeře, vzdáleným je tu naše roztříštěná snaha.

Žák musí důkladně zvažovat i to, že chyba v jednom milimetru může způsobit škodu na tisíci mil. Taková je tato teorie.

Výklad: Tchaj-ťi čchűan je umění velmi individuálního, avšak přesného pohybu mysli, dechu a těla, umění vystihnutí správného okamžiku a správného místa. Drobná chybička má nedozírné následky, protože celá věc ztrácí užitek. Odtud je třeba začít se studiem, taková je tato teorie.